Spotřebitelské ceny vzrostly v lednu meziměsíčně o 6,0 %. Meziročně vzrostly o 17,5 %. Za nezvykle vysokým meziměsíčním růstem cen stálo ukončení tzv. Úsporného tarifu. Kvůli tomu vzrostly ceny elektřiny meziměsíčně o neuvěřitelných 140 %. To, že ceny tepla vyskočily o 24 %, je vzhledem k rostoucím cenám energií pochopitelné. Naopak to, že cena stočného vyskočila o celých 30 %, je zvláštní a je otázkou, jestli tento růst nezpůsobuje především nedostatek konkurence.
Spotřebitele v lednu trápil především meziroční růst cen elektřiny o 36 % a zdražení tepla o 45 %. Zvýšily se také ceny potravin: rýže o 35 %, mouka o 44 %, vejce o 85 %. Tady vidíme nepěknou kombinaci dražších cen zemědělců, zpracovatelů a obchodníků.
V mezinárodním porovnání je česká inflace vysoká. Podle bleskových odhadů Eurostatu byla meziroční změna harmonizovaného indexu spotřebitelských cen v lednu pro Eurozónu 8,5 %. To vede řadu lidí k mylnému názoru, že s eurem bychom měli inflaci nižší. To ale není pravda. Například Lotyšsko, které platí eurem, má inflaci ve výši 21,6 %. S eurem bychom na tom mohli být podobně, měli bychom nižší úrokové sazby, a tedy i vyšší inflační tlaky.
Vrchol inflace je za námi, ale vysoká inflace s námi může být dlouho
Při pohledu na vývoj cen energií se domnívám, že lednová inflace byla letos nejvyšší. Dodavatelé energií jdou se svými cenami postupně pod cenový strop vlády a situace na trhu se tedy v tomto ohledu zlepšuje. Očekávám, že už od března bude inflace výrazně brzdit a směřovat pod 10 %. Problémem však může být, že pokles se potom nejspíš zastaví. Ekonomika totiž narazí na problém s komponenty dováženými z Asie.
Očekávám, že letos bude průměrná inflace stále velmi vysoká, a to na úrovni mezi 9 až 12 %. V roce 2024 by měla inflace dále přibrzdit. Tam se objeví ale nový problém, a to vyšší inflační očekávání ve společnosti, tedy inflace, kterou očekáváme v našich hlavách. Pokud budeme věřit, že inflace poklesne, dostaneme se pod 5 %. Pokud tomu věřit nebudeme, bude proražení 5% hranice velmi obtížné.
Politici podkopávají důvěryhodnost ČNB
Zde sehrávají negativní roli někteří politici, kteří podkopávají důvěryhodnost České národní banky. Myslím, že prezidentská volba, ve které byla měnová politika jedním z témat, České národní bance ublížila. ČNB by přitom neměla být zatahována do politiky, protože jde o natolik složité téma, že ho nelze řešit někde na ulici. Nejen že mu nerozumí masy, ale nerozumí mu ani většina politiků. V rámci podpory nezávislosti ČNB by ji proto politici měli vynechat z mediálních přestřelek. Pro ČNB je nutné, aby byla uznávanou a renomovanou institucí. Pokud jí lidé nebudou věřit, bude její politika neúspěšná.
Vzhledem k tomu, že pokles inflace nebude podle mého názoru tak rychlý, jak se mnozí domnívají, očekávám, že stávající úrokové sazby zůstanou v ekonomice dlouho. Pod politickým tlakem se sice otevírá i možnost zvýšit úrokové sazby, ale osobně se nedomnívám, že je to nyní vhodné. Prostor pro zvýšení sazeb už je spíše pryč. Nyní by to jen ještě více udusilo skomírající domácí poptávku a trh hypoték. Nemyslím si, že je dobré dělat z úrokových sazeb jojo, ale jsem spíše zastánce jejich stability.
Koruna po zveřejnění dat o inflaci posílila
Koruna po zveřejnění statistiky lehce posílila. Směřuje k 23,65 CZK/EUR, a tedy k novému letošnímu rekordu. Zdá se, že je na trhu optimismus. Vůbec bych se proto nedivil, kdyby koruna v příštích týdnech otestovala hladinu 23,50 CZK/EUR. Silná koruna přitom ČNB pomáhá. Díky tomu totiž nemusí ČNB sazby zvyšovat. Naopak, s vyššími úrokovými sazbami by byla koruna ještě silnější, což by torpédovalo exporty.
Graf 1: Vývoj spotřebitelské inflace v letech 2007-2023
