Podle dnes zveřejněného předběžného odhadu vzrostl hrubý domácí produkt (HDP) ve 2. čtvrtletí mezičtvrtletně o 0,3 % a meziročně o 0,4 %.
To víceméně odpovídá tomu, co se čekalo. Drobné odchylky nehrají z většího nadhledu roli. Růst je naprosto zanedbatelný, buďme však rádi alespoň za tato čísla.
Mnozí hledají v pozadí nějaké složitosti. Věc je však celkem prostá. Když se podíváme na německou statistiku růstu průmyslu za několik posledních let, vidíme, že se Německu moc nedaří. Už před covidem to bylo slabé. Německo s přechodem na bezúhlíkovou ekonomiku změnilo svůj průmysl. Ten zdražil a stal se nekonkurenceschopným. Čína tak postupně vytlačuje Německo z míst, kde dominovalo kvalitou.
Náš problém je, že náš průmysl slouží jako subdodavatel skoro všeho. Naše komponenty zlevňují německé výrobky. No a když se nedaří německému průmyslu, nemůže se dařit ani našemu. No a když se nedaří průmyslu, nemůže se dařit ekonomice.
My to můžeme chvíli utrhnout na tom, že nám po dlouhé době začaly růst reálné mzdy. Můžeme proto více utrácet. To se právě děje. To je ale málo. Na tom se solidní růst nedá založit. Čím budou totiž růst mzdy rychleji, tím pomaleji se průmysl zotaví.
To, co nyní vážně potřebujeme, je, aby se zotavilo Německo. Z většího nadhledu je však třeba se od Německa odpoutat. Velikán končí na všech frontách.
V roce 2025 by měla ekonomika ožít. Pomohou jí nižší úrokové sazby. Velký růst ale nepředpokládám kvůli problémům, které v Německu setrvají.
