Poslední dny nám přinesly mnoho nového ohledně současného i budoucího stavu veřejných financí. Klíčovou zprávou je, že se začíná dařit naplňovat státní rozpočet. Zatímco před pár měsíci vypadal výsledek hospodaření státu naprosto tragicky, nyní se zdá, že je šance naplnit plán a skončit rok 2023 s deficitem 295 mld. Kč. Důvodem je, že rozpočet ke konci srpna skončil s deficitem ve výši 194,6 mld. Kč. Druhou klíčovou zprávou je, že vláda plánuje v příštím roce deficit 252 mld. Kč. To je sice zlepšení, ale nic proti tomu, co původně vláda slibovala. Když v květnu na impozantní tiskové konferenci představila konsolidační balíček, mluvila o deficitu 210 mld. Kč.
Ale pěkně popořadě. Jak je možné, že se hospodaření tak zlepšilo? Důvodem jsou vysoké dividendy ze společnosti ČEZ. Jen tato firma přinesla státu 54 mld. Kč. Nicméně když částku porovnáme s výdaji, tak je to stále málo. Navýšily se totiž výdaje do sociální oblasti o 84 mld. Kč, pomoc s vysokými cenami energií navýšila výdaje o 57 mld. Kč. Další velkou položkou je obsluha státního dluhu, jež vyskočila o 12 mld. Kč. Tato položka bude podle mě v příštích letech klíčová. Dluh rychle roste a jeho financování bude drahé. Na splácení dluhu budeme vydávat tolik, že nám tyto peníze budou citelně chybět. Podle mě se během dvou let dostaneme na částku 100 mld. Kč, přičemž pak půjdeme rychle ke 150 mld. Kč.
Rok 2024 nevypadá dobře
Druhou a asi důležitější zprávou je, že víme, že vláda plánuje v roce 2024 hospodařit s deficitem 252 mld. Kč. Tato částka má zajímavý vývoj. V květnu letošního roku ministr financí tvrdil, že deficit bude po konsolidačním balíčku činit jen 210 mld. Kč, což znělo nadějně, jenže po chvíli už politici mluvili o částce 235 mld. Kč a sám premiér Petr Fiala před pár týdny tvrdil, že deficit bude někde mezi 235 mld. a 270 mld. Kč.
Člověk by čekal, že když po řadě měsíců příprav vláda s velkou pompou v květnu představila svůj balíček, má propočítané a promyšlené. Jenže brzo se ukázalo, že tříhodinová květnová tisková konference byla jen souborem přání, nikoliv rozmyšlených kroků. Začalo se ukazovat, jak složité je vládnout v podivném slepenci pěti stran. ODS by totiž ráda stlačila deficit ke 200 mld. Kč, jenže STAN deficit a dluh moc nezajímá. Ti žijí tady a dnes, a proto tlačili deficit nahoru. A tak se stalo, že je konečný návrh rozpočtu o 20 % výš, než bylo původně plánováno.
Najednou člověk nechápe, co je na balíčku tak konsolidačního, když nakonec rozpočet zlepší jen o 40 mld. Kč. Přiznám se, že já si nějakou ozdravnou kůru veřejných rozpočtů představoval docela jinak, tak, že deficit během pár let skončí v desítkách miliard.
To je dáno tím, že jsem očekával škrty na výdajové straně, ale ty ve vládním plánu moc nevidíme. Zatím víme jen o tom, že se škrtnou dotace o 54 mld. Kč. Domnívám se, že je to málo. Zároveň nikde nevidím seškrtání počtu lidí, kteří jsou aktuálně placeni ze státního rozpočtu. Takových lidí je skoro půl milionu, což si jako země nemůžeme dovolit a je to rozpočtově nezodpovědné. Takto bychom ve škrtech mohli pokračovat.
Programy malých stran
Místo toho slyšíme, kde všude nám vláda zvýší daně, což je podle mě podvod na voliče. Dominantní vládní strana přece opakovaně slibovala, jak nikdy nezvýší daně. I proto ji lidé, kteří se považují za pravicové voliče, hodili svůj hlas. Domnívám se, že rozpočet ukazuje, kdo skutečně vládne, protože odráží hlavně programy menších stran. Proto má současná vláda v průzkumech tak malou podporu.
Úplně nejhorší je podle mě fakt, že zde vzniká nový daňový chaos. Opět se mění sazby DPH, přičemž tato změna je přitom naprosto nelogická a zbytečná, protože se na ní nemá vybrat více, ale naopak méně. Je tedy otázkou, proč k ní vůbec přistupovat.
Nabyl jsem z toho dojmu, že se skrze DPH dalo například odvděčit sponzorům politických stran. Přehazování jednotlivých položek do snížené a základní služby je totiž naprosto nepřehledné a nevykazuje žádnou racionalitu, takže poskytuje prostor kdejakým nesmyslům.
A nakonec jen lehká matematická úvaha. Čtyři takové deficity jako v roce 2024 a máme dluh vyšší o celý bilion. Není přitom vzdálenou minulostí, kdy byl náš dluh pod bilionem. Musíme se zkrátka těch deficitů v řádech stovek miliard rychle a účinně zbavit.
