Ačkoli si to mnoho lidí nechce přiznat, včera zveřejněná zpráva ukazuje, že jsou veřejné finance v rozkladu. Deficit státní pokladny ve výši 166 mld. Kč během pouhých tří měsíců je alarmující. Mnozí se předhánějí s návrhy, ve kterých skoro vždy to skončí nějakým zvýšením daní. Já osobně jsem odpůrce vyšších daní, protože odrazují od aktivity, jež je přitom cestou k růstu. Bez růstu nás Asie ekonomicky ušlape. Osobně jsem proto zastánce nižších vládních výdajů.
Vodou na mlýn je mi poslední výroční zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), která doporučuje změnit postoj státu k dotacím. Přerozdělování stovek miliard korun ve stovkách dotačních titulů označuje NKÚ za přebujelý a neřiditelný systém, což je přesně to, co říkám já. Jenže NKÚ to navíc dokládá šílenými příklady, ze kterých jasně plyne, že smyslem současných dotací není něčemu smysluplnému pomoci, ale jen vyčerpat dotaci pro sebe samou. Tak by to ale přece být nemělo, s tím musíme bojovat.
NKÚ ukazuje děsivou neefektivitu. Postupně se stává legendou to, jak jsme zde měli výrobce šicích strojů, který během 15 let z různých programů na vědu a výzkum vyčerpal 460 milionů korun, aby nakonec zkrachoval a nezbyl po něm žádný patent ani vědecký posun. Podnik zkrátka a dobře uměl čerpat dotace. Pro mě jako národohospodáře je ale toto jasný zdroj plýtvání. Pokud se někdo ptá, kde má stát šetřit, tak je to právě tady. U dotací bych byl velmi přísný. Představa, že kdo čerpá více, ten vyhraje, je zcela mylná. Dotační tituly je nutné zhusta škrtat, protože tady se dají najít stovky miliard, o které by pak nemuseli přijít důchodci.
Domnívám se, že řešení je přitom jednoduché. Ten, kdo by dostal veřejné peníze, by měl být v rámci cost-benefit analýzy schopen po pár letech prokázat, že byla jeho dotace pro stát přínosná. Ten, kdo by tak neučinil, by musel dotaci vrátit. Očekával bych, že by se vracelo hojně.
S nepřehlednými dotacemi musíme skončit
Šéf NKÚ Miloslav Kala v médiích nedávno prohlásil: „Naše ekonomika tak nějak neřízeně a plíživě přešla z tržní ekonomiky do ekonomiky, která je velmi silně závislá na dotacích. Součástí podnikání některých podnikatelů se prostě stane pravidelná dotace, pravidelná injekce nějakých finančních prostředků.“ To je smutný a špatný konec budování kapitalismu.
My potřebujeme trh, protože jen ten alokuje prostředky efektivně. To je pravý opak státu. Špatné umístění prostředků vede nejen k vysokým deficitům veřejných financí, ale i neefektivitě. Proto rosteme v porovnání s jinými státy pomalu. To, že se řada politiků slova trh štítí, je šílené.
Řada veřejných projektů je myšlena dobře. Takovým příkladem jsou třeba potravinové banky. Ale NKÚ právě na potravinových bankách jasně ukazuje, že když něco dělá stát, tak to dělá draze a neefektivně. Myslím, že podobné věci nyní vidíme i České pošty. Ta má problémy přežít na trhu, kde jiní rostou. Ačkoli se to mnoha levicovým politikům nelíbí, stát není dobrý vlastník. Měli bychom do politické diskuse vrátit slovo privatizace. Stát toho stále vlastní příliš mnoho.
